23.06.16

Gladiator Race 2016

Hey hi hello! :)
Po půlroční neaktivitě shame on me mám konečně dostatek času, chuti a zajímavých zážitků na to, abych se odhodlala k napsání dalšího článku. :D

Rok se s rokem sešel a naše parta v téměř totožném složení jako minulý rok pod názvem "Záďa tým" vyrazila letos bez Zádi jako "HÁ tým" (reprezentace H-centra, kde polovina z nás pracuje a zbytek tam chodí sportovat) na Gladiator Race do Holic.

HÁ tým!
Co je vlastně Gladiator Race? Překážkový "extrémní" terénní závod, kde běžíš, brodíš se bahnem, přelézáš vše možné, přeskakuješ vše možné .. :D

Zkušenosti z minulého roku nám dosti pomohly při balení a věděly jsme, že staré ošoupané boty (který při závodu na 90% ztratíš. nebo aspoň zčásti) a oblečení "bez citové vazby" (který roztrháš nebo se ti ho váážně nebude chtít prát) je nutností. 

Hned po příchodu do areálu nás vyděsil pohled na čtvrtou překážku, jíž byla krásná nová multifunkční konstrukce. Bohužel to co se na ní dělalo už tak krásný nebylo. Ručkování na houpajících se okách a provázcích, padající lidi a angličákující spousta lidí ve vás vyvolaly chuť otočit to a utéct. :D Nicméně jsme statečně zatnuly zuby a pokračovaly dále. Po menším problému s registrací (jaký máme startovní čísla??) jsme se hned vrhly na obsah dárkové tašky, jejíž součástí byla i proteinovka (prej aby bylo co sníst po závodě .. hm .. padla hned :D). Pak jsme nahodily oblek a nafotily asi tak 255874 foteček, každý s každým a tak, protože není důležitý vyhrát, ale vyfotit se. :D¨

Ona suprácká konstrukce
Foto: gladiatorrace.rajce.net
S blížícím se startem u někoho narůstala nervozita, u někoho panika, u někoho nic. :D Většina holek chtěla běžet na pohodičku, já si to po minulém roce chtěla zkusit hecnout a tak jsme se domluvily s Kamčou, že fakt poběžíme. Rozhodnutí jsem litovala asi po deseti minutách, ale o tom za chvíli. :D 

10:44 byl náš startovní čas. Startovní čísla okolo 180 a opravdu doporučuji přihlašovat se na závody tohoto typu včas a brzo, protože trať nebyla poničená, nebyly tam fronty lidí a o to víc si to člověk užije.
Těsně před startem dostanete na podpis revers, jakože když tam náhodou umřete, nebo se aspoň zraníte, můžete si za to sami a nikoho to nezajímá a nechají vás trpět v bahně ne dobře, záchranka tam byla. :D Povzbudivý. :D

Hned po startu klasika, zvednutí štěněte. Toho pivního. Následoval přeskok ohně, u kterého vám zubící se podlý hasič vždy při skoku plamen zvedl. Viděla jsem i pár lidí chytajících se po přeskoku s trpícím výrazem za holeně. Au. :D Další překážka navršené balíky slámy a jejich přelezení. Překážka, na které jsem se minulý rok sekla (jsem srabík a bojím se pádu). Tenhle rok jsem jí překonala a ani nemrkla. Fakt jsem měla radost z tohoto posunu. (Hodně mi v tom pomohlo absolvování lanovýho parku na cykláku, ale to je jiná story. :D) 
Ale potom. Hned za balíky slámy se tyčila ona zlověstně vyhlížející konstrukce. Před startem jsme vymyslely lenochodí spořící taktiku alá "vyskočíme na první oko ať to vypadá že se snažíme, pak se jakože s vypětím všech sil pustíme a půjdem rovnou angličákovat, ať ušetříme energii". Jenže to by Andy nemohla být bejček a nemohla by si říct že to dá. Takže jsem tam vyskočila, přeručkovala asi pět ok za mohutný podpory publika a organizátorů, ale pak se mi smekla ruka, spadla jsem a angličákovala stejně. Padlo pár sprostých slov, díky rychlému angličákování (natrénováno z mých superzabijáckých tréninků :D) jsem dohnala o 20s dříve startující Kamču a běžely jsme spolu. Teda, spíš Kamča běžela a já za ní funěla. Běhá půlmaratony a jak se jí to hodilo. Běžci na tom závodu měli strašnou výhodu, překážky jsme překonaly vesměs všechny stejně a rozdíly v čase byly pak hlavně o tom, kdo má naběháno. Naneštěstí jsem hrozně soutěživý člověk a nepřenesu přes srdce, když mi někdo utíká, takže jsem se nejdřív snažila držet krok a po zbytek závodu byla dost vytavená.

Fotka která mě fakt pobavila :D První bahýnko, ještě jakžtakž čistý
Foto: gladiatorrace.rajce.net
Společně jsme se prošly prvním bahnem, které bylo asi tak 1000x hustší a tím pádem zlověstnější než minulý rok. Nejen, že jsme měly co dělat, aby jsme tam nenechaly boty, ale i celé nohy. Párkrát se nám stalo, že se nám zasekla noha od kyčle níž a prostě nešla ven. :D 
Po bahně na nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě skoku do rybníka a podplavání loďky. Po dost velkým kyslíkovým dluhu z tahání končetin z bahna se fakt skvěle plavalo, ještě jak vás ta ledová voda pohltí a všechno vám stáhne. Všichni plavali prsa na princeznu s hlavou nad vodou, chtěla jsem bejt hustá a plavat kraul, nakonec z toho vznikl paskvil alá kraul s hlavou nad vodou, protože jsem to prostě neudejchala. Podplavání loďky byla největší noční můra, bála jsem se, že se vynořím pod ní, ale naštěstí cajk. Zbytek rybníka jsem pak prošla srabe protože ruce už to nedávaly a běželo se dál, následovalo další bahno proč se neušpinit hned po umytí který bylo ještě hustší než to předtím a hlavně se z něj nedalo moc bez pomoci vylézt jak se to smekalo. Díky bohu, že jsme byly ve dvou. Vylezly jsme s nohama nabalenýma bahnem do velikosti pořádně huňatejch bačkor, takže jsme ho shodily a pokračovaly dál.

Překážka pro spidermany
Foto: gladiatorrace.rajce.net
Po absolvování pár lehčích překážek (přelezení sítě, podlézání buňky..) přišlo zlo v podobě třímetrového kontejneru. To už mi Kamča prchla bohužel, bohudík a já se tak musela s kontejnerem poprat sama. Minulý rok se hned našel ochotný muž, který mi pomohl, letos ne. A jelikož nesnáším se doprošovat, po dvou minutách dost vtipné marné snahy tam vyšplhat jsem odešla angličákovat se slovy pořadatele "no to snad ne". Nojo, líná huba holý neštěstí. :D
Jedna z dalších překážek? Vyběhnout po "zdi" se zemí svírající úhel cca 45 stupňů. Jsem snad spiderman? Mezi tím, než se tam dopracuje dvojice přede mnou naštěstí nasbírám dost energie a vyběhnu tam na první pokus. To mi trochu zlepší náladu po neúspěšným kontejneru.
Další část byla hodně běhací na otevřeném travním prostoru, který v tom vedru příjemný nebyl. Začínám dost litovat kompresek, v nichž jsem nikdy tak dlouho neběžela a které mi až nepříjemné zabírají proti lýtku a stahují mi ho tak, že to bolí. Občas nějaká překážka v podobě bahenní jámy nebo dřevěných kolmých stěn (které jsem zdolala sama, cha). A potom proběhnutí okolo jedné z pořadatelek, která křičela: "dobřeee! pojď! jsi kousek za půlkou!" Cože? Jak za půlkou? Já myslela, že jsem v cíli. Se smutným výrazem přidávám a snažím se z představy ještě jednou takového utrpení nezhroutit. :D
Následuje náběh na onu skvělou konstrukci, která byla již na začátku, tentokrát zde lezeme po zešikmeném žebříku zády k zemi. Celkem pohoda.
U občerstvovacího stánku se po zkušenosti z Hradubického běhu (kde jsem se napila a po zbytek běhu žbluňkala) vodou jenom poleju a běžím dál.
Nepříjemný byl šplh. Počítala jsem s tím už od začátku, hned po pověšení se na lano a pokusu se vytáhnout o centimetr jsem to vzdala a dala si dalších dvacet angličáčků. :D

Andy style aneb úsměv a peace na všechny fotografy v dosahu :D
Foto: gladiatorrace.rajce.net
Potom opět dloouhá předloouhá běžecká část po polní cestě, během níž nás čekalo pouze crossfiťácké přemístění pneumatiky (to jsem si vždy chtěla zkusit a přišla jsem si u toho fakt drsně) a hod oštěpem do balíku alá dalších dvacet angličáčků v kapse hlavně že jsi "tělocvikář". Atletika bude vtipná.
Jako tradičně ke konci závodu jsem se rozběhla a začalo se mi běžet fakt krásně, možná i tím, že okolo nebylo moc zeleně, na kterou mám alergii. Takže jsem předběhla i pár lidí s číslem o 100 nižším než bylo mé číslo, vyslechla si pár komplimentů a super hecovacích pokřiků a vřítila se do posledního bahna, kde jsem málem zůstala. Zoufalý brodění se po všech čtyřech s vidinou cíle. Který byl ještě celkem daleko. I tak ale jako v každém bahně pózuju nafrněná a usmívám se na všechny okolo když umíráš, musíš aspoň vypadat dobře.
Dále moje oblíbená překážka, vytáhnutí pneumatiky na laně vzhůru a spuštění dolů. Předeženu dva týpky a hrdě běžím dáál no, spíš rychle jdu. :D
Třetí a zoufale doufám že poslední úkol na konstrukci. Přelézt celou konstrukci po síti. Nebylo příjemný lízt po síti s oky tak velkými, že bych tam snad i propadla, ve výšce cca 5 metrů. Potkávám holky, které jsou na konstrukci taky, ale u úkolu č.2. Vyměníme si zoufalé pohledy a jedeme dál.

Čeká mě zabijácká poslední překážka. Něco okolo dvou metrů vysoká k zemi kolmá dřevěná stěna. Přiběhnu k zoufalému týpkovi stojícímu u ní, nabízí mi pomoc, s jeho asistencí se vyškrábu nahoru a nabízím na oplátku pomoc já jemu. Což by byl geniální nápad, kdybych byla Arnold. Vzhledem k týpkově nabouchané figuře jsem se na tom vytavila snad úplně nejvíc. Ale vzájemná pomoc je na Gladiatoru to nejdůležitější a tak jsme to po dvou minutách boje nějak dali (vytáhl se rukama a já ho tahala za nohu, doufám, že byl dobře protažený, jinak si myslím, že tříslo nepřežilo. :D) Krátký doběh do cíle, u něhož stála usmívající se Kamča s medailí na krku a vypadala, jako kdyby ani žádný závod neběžela.

Before/after.
Ani se nekoukám na čas, s úsměvem dobíhám do cíle, beru si medaili a čeká nás nejhorší úkol z celého Gladiatora - dlouhá sprcha ledovou vodou. Ani v tom vedru to nebyl příjemnej zážitek. :D
Po vzpamatování se z tý ledárny nafotíme pár haha vítězných foteček a šupajdíme s výborným domácím müsli k cíli povzbuzovat holky. Dobíhají 45 min po nás, jedna jen v ponožkách, druhá v botách té druhé. Opět došlo ke ztrátám, ale hlavně, že jsme všichni živí. A zdraví. V rámci možností. O odřeninách, šrámech a modřinách po celém těle nemluvě. :D

Večer při zveřejnění výsledků na mě čekalo příjemné překvapení. S časem 1:17 jsem doběhla jako desátá nejlepší žena a jako 170. ze všech 1200 přihlášených. Závody mě baví i samy o sobě, tohle mě ale ještě víc nakoplo se jich zúčastnit i do budoucna trochu tomu i uzpůsobit trénink a snažit se o nějaká lepší umístění.
Fakt doporučuji všem, co mají rádi výzvy, rádi se nějak překonávají a chtějí si buď užít zábavný den s přáteli, nebo si máknout a užít si zajímavou trať a vyzkoušet nové věci. :)

Medailováá :)
Takže v září už je u mě na plánu další Gladiator a v říjnu nejspíše i Spartan Race.

Co vy? Účastníte se nějakých podobných závodů? A jaké jsou dojmy? :)
FACEBOOK / INSTAGRAM

7 komentářů:

  1. Hahah, vždy tak nadšeně koukala na fotky a říkala jsem si, že taky jednou poběžím, ale tolik šílených překážek?! Echm, myslím, že mě to přešlo :D :D Jediné co bych dala by byl běh po travnatém terénu a tím bych skončila :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to musel být super zážitek, hned bych do toho šla! :D

    http://s-hejvi.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych to někdy chtěla zkusit! :D ale jsem na to asi moc slabá a bez fyzičky :( :D třeba někdy. Ale jde vidět, že jste si to užili a to je hlavní :)

    http://the-biggestfear.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. To zní úžasně, musí to být sranda! :D Super fotky. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jeeežiš jak se jmenuje taková ta Americká nebo Japonská nebo jaká soutěž kde ty lidi lezou na čas přes překážky a taky furt padaj do bahna a ten kdo vyhraje dostane prachy? určitě jsi to musela taky vidět v telce, ale tohle mi to totálně připomnělo :-D nevěděla jsem že něco takovýho existuje i v realitě :-D věřim že sis to musela užít :-D na co zelenýho máš alergii? :-O Každopádně super umístění, fitnessačko ;-) těšim se až mě vytáhneš zas makat :-D (a ano, zas jsem blogovala, po sto letech :-D)

    OdpovědětVymazat
  6. Tyto soutěže mě naprosto udivují :D obdivuji každého kdo do toho jde :D a tím pádem i tebe :) Velmi gratuluji k umístění :) já bych umřela asi hned na začátku :D

    OdpovědětVymazat
  7. Sakra já bych taky chtěla dát nějakého predatora nebo gladiatora. Miluju dřinu a tohle vypadá jako pořádná makačka! :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář! :)
Na všechny odpovídám zde na blogu.